Vztah s mámou nikdy nebyl podle mých představ. Byla jsem akční a svéhlavé dítě, které milovalo volnost a mělo vlastní názor a nezapadalo do škatulek tohle se dělá a tohle ne, tohle se nosí a v tomhle jsi jako strašák. Dlouho jsem se trápila. Důvod tlaku nejen mamky, ale i taťky na to, aby vše bylo „pro oko dokonalé“, jsem pochopila až před pár lety.
Komunikace s mámou se zhoršila asi půl roku narození naší dcery, pokračovatelky ženské rodové linie. Začala jsem trpět angínami vždy po výměně názorů a cítila jsem, že je čas otevřít téma komunikace.
Vždycky jsem věřila, že je něco mezi nebem a zemí, a tak jsem se objednala jsem se k psychologovi na regresní terapii, abych nahlédla na minulé životy s mojí mámou. Nebyla to pěkná podívaná, v minulých životech jsme se zabíjely, ale pochopila jsem, že příčinou je soupeření. Co bylo ale zvláštní, můj táta byl ve všech životech přítomen, ale vždy jen jako pozorovatel, který nemohl náš vztah ovlivnit. Rozhodla jsem se, že budu na našem vztahu pracovat, respektive na sobě, abych se cítila v našem vztahu lépe.
Nastoupila jsem do psychoterapeutické skupiny na téma zlepšení komunikace, kde jsme sdíleli své příběhy a učili se komunikovat, aniž bychom si ubližovali. Naučila jsem se 3 zlatá pravidla komunikace: Nekritizovat, nehodnotit, nevyčítat, ale mluvit o svých pocitech. Byla jsem z tohoto pravidla trochu zmatená, protože pocity se v naší rodině nenosily, naopak se hodnotilo, kritizovalo a vyčítalo… No nic, tak jsem se rozhodla jako správný rebel s beranským rozběhem to změnit. A tak jsem v konfliktních situacích začala říkat své pocity. Moc jsem nepřemýšlela, co se stane, ale čekala jsem rozhodně pozitivní změnu. A ona nepřišla. Naopak mi máma řekla:“ Neříkej mi svoje pocity, akorát tím děláš dusno“! Byla jsem jako opařená… Jak to, že to nefunguje? Proč mi taky neřekne své pocity? To už jsem se nezeptala…neměla jsem odvahu. Tenkrát jsem uchopila toto skvělé pravidlo, které dodnes používám, mužsky, to znamená, že jsem to chtěla vyřešit, ale už ne procítit. Obě jsme byly v mužské energii a svou ženskost jsme měly potlačenou.
Své emoce a svou citlivou duši jsem bedlivě skrývala celé dětství, jelikož pro ni nebylo místo. Moc jsem si přála, abych měla lepší vztah s dcerou, než jsem zažila já. Ta ženská témata začala vyplouvat na povrch čím dál více a já jsem se začala nořit do dětství a vytahovat emoce ven z těla.
Pochopila jsem, že děti jsou mý učitelé a přišly mě učit. Jsem velmi vděčná, že jsem mámou, protože téma neplodnosti je dle mého vnímání právě tématem nepřijatého ženství či odmítání matky. Zranění a bolístky z dětství blokují dospělost a nové dušičce se pak nechce jít do emocemi rozbitého těla. Kolikrát je právě strach, hlavně abych nebyla stejná jako moje máma, ten největší blok k otěhotnění.
Přijmout svoji mámu, jak se kolikrát dočítám v různých článcích, mi vždy přišlo hodně těžké. Mě pomohla věta, kterou mi kamarádka řekla na jedné z terapií. Tvoje máma Ti nemohla dát to, co jsi potřebovala, protože to neumí, neuměla a zřejmě ani nebude umět. Pamatuji si, jak mi tenkrát spadlo obrovský kámen ze srdce. Díky této větě se mi změnil život.
Od té doby pracuji se svými emocemi a vytahuji je ven z těla a baví mě život čím dál víc! A to nejen u sebe, ale práce s emocemi se stala vedle astrologie velkou částí mé terapeutické práce. Skrze dech, tanec a konstelační techniky vedu ženy do cítění vlastního těla a otevírání mnohdy potlačené emoce stejně jako jsem to měla já. Dovolit si své emoce a uvolnit je ze svého těla je osvobozující a léčivé, a to nejen v případě plodnosti, ale i nadváhy, která bývá právě obrannou či ochrannou vrstvou našeho těla. Tělo je matka a hlava je otec. Proto je vztah k tělu odrazem vztahu s matkou. Čím více na sobě pracuji, na svých blocích a věnuji pozornost svému tělu, cítím, jak se vztah mezi námi zlepšuje.
To nejlepší na konec! Každý si tvoříme svůj život a můžeme se rozhodnout pro změnu. Vystoupit ze zajetých kolejí, které jsou kolikrát nefunkční, ale držíme se jich, protože tam prostě jsou. Ano, chce to jistou dávku odvahy, ale děláme to pro sebe, abychom si užili tento život, a ne jej přežili. Protože vše, co potřebuji k životu mám v sobě!
Toužíš po změně? Rozhodni se právě teď, v tento okamžik. Ne od pondělí, ne od začátku nového měsíce, ale teď!
Pojeď se mnou a dalšími ženami na víkendový seminář Propojení se svou ženskou duší, který se koná v meditačním centru Oáze srdce v termínu 19. – 21.06.2020. Provedu tě tématy dětství, ženství a plodnosti…
Více se o semináři dozvíš na https://www.milahlavkova.cz/event/propojeni-se-svou-zenskou-dusi-vikendovy-seminar-pro-zeny/
Přeji Ti hodně radosti v životě… ❤️
S láskou Míla