MĚLA JSEM NA LEHÁTKU KLIENTKU S RAKOVINOU
Celý život se starala o ostatní, pečovala o ně, byla to její práce. A na sebe neměla čas…
Říkala si, až jednou…
Až bude mít čas, bude cestovat…
A pak přišla diagnóza…
Vše se jí zhroutilo… její plány byl fuč
Věřila doktorům, prošla léčbou, ale za nějaký čas se jí rakovina vrátila…
Když ke mně přišla, cítila jsem z ní obrovské zklamání, smutek, ale vlastně i zradu, že udělala vše, co jí doktoři řekli, a přesto se TO vrátilo…
Když svůj příběh vyprávěla, několikrát se rozplakala…
Zeptala jsem se jí, jestli něco změnila ve svém životě po té první diagnostice?
A odpověděla: No šla jsem co nejdřív do práce…
Téma terapie se ukázalo jasně – SEBEHODNOTA a SEBELÁSKA – téma 2. čakry
Viděla jsem obraz, jak její duše sedí na schodech, a cítí se otráveně… Když jsem se jí zeptala, zda přijme léčení, vyskočila radostí a zvolala ANOOO, konečně mě někdo vidí… Beru všechno!
Dostala jsem povolení od její duše uvolnit vše, co jí brání MÍT SE RÁDA BEZ PODMÍNEK, i z obou rodových linií… byl zde záznam, že musí hodně pracovat…, i její maminka měla 2 práce…
Při léčení odcházela spousta bolesti, utrpení, zklamání, a strach být jemnou ženou…
Po léčení se klientka cítila uvolněná, klidná a šťastná…
Viděla jsem na ní, jak se jí změnil výraz v obličeji, byl jemnější, měla i jemnější a klidnější hlas…
Byla v úžasu, jak je možné, že se za tak krátkou dobu se cítí úplně jinak – byla to její první zkušenost s léčením…
Ono stačí totiž pootevřít dveře důvěře, že je možné se uzdravit i trochu jinak, než jste zvyklý…
Po terapii se mě klientka ptala, jestli se cítím unavená, jestli je to pro mě bezpečné pracovat s nemocnými…
Odpověděla jsem: Víte, já jsem „pouze“ prostředníkem léčivé energie, takovým tunelem, prochází skrze mne, a je připravena pro každého, kdo se touží cítit lépe…
Když vás tělo zastaví, tak ví, proč to dělá, i když tomu nerozumíme…
Je to vlastně laskavé upozornění těla, že SE NĚKDE ODKLÁNÍTE SAMI OD SEBE – OD PLÁNU SVÉ DUŠE.
Tělo posílá nejprve jemnější signály, např., jsem unavené, potřebuji si odpočinout, a když je neslyšíme, tak se signály zesilují, až někdy přijde takový, který už nemůžeme neslyšet…
Osobně jsem to také zažila, také jsem své tělo neslyšela-neposlouchala, až jsem si zlomila kostrč, to bylo velké a bolavé zastavení – ŽIVOT mě zkrátka POSADIL NA PR*EL…
A to už je 11 let co jsem vnímám své tělo jinak, zjemnila se, naslouchám mu, a jsem na sebe více laskavá…
A proto chápu a soucítím s klienty jaké to je, když je tělo zastaví…
Tělo je velmi moudré a chce být zdravé… a má i samoléčebnou schopnost, jen my sami si občas stojíme v cestě…
ŽIVOT MÁME VE SVÝCH RUKÁCH…❤
A stejně tak se dá v rámci terapie doplnit energie, harmonizovat tělo i uvolnit bolest, nebo i zranění za vztahů.
Dopřeješ si 1,5 hodiny pro sebe?